Co je to posedlost démonem? Může být křesťan zdémonizovaný? Může být Duch Svatý vedle démona?
Posedlost démonem, vymítání démonů v Bibli
O zdémonizovaných lidech, posedlosti démonem, vymítání démonů, čteme v Bibli na různých místech, například:
„Večer k němu přivedli mnoho lidí posedlých démony a on ty duchy vymítal slovem a všechny nemocné uzdravil.“
Bible, překlad 21. století, Matouš 8,16„A tak šli a vyzývali lidi k pokání. Vymítali mnoho démonů a mnoho nemocných mazali olejem a uzdravovali.“
Bible, překlad 21. století, Marek 6,12-13„A abych se vysokostí zjevení nad míru nepozdvihl, dán mi jest osten do těla, totiž anděl satan, aby mne poličkoval, abych se nad míru nepovyšoval. Za to třikrát jsem Pána prosil, aby to odstoupilo ode mne. Ale řekl mi: Dosti máš na mé milosti, neboť moc má v nemoci dokonává se. Nejraději tedy chlubiti se budu nemocmi svými, aby ve mně přebývala moc Kristova. Protož libost mám v nemocech svých, v pohaněních, v nedostatcích, v protivenstvích, a v úzkostech, pro Krista. Nebo když mdlím, tedy silen jsem.“
Kralická, 2. Korintským 12,7-10
Projevy démonické posedlosti
Z praxe víme, že posedlost démonem se u drtivé většiny lidí neprojevuje tak, že postižený je natolik sužován a ovládán démony, že nemá svobodu rozhodovat se, pohybovat apod. Je mimo pravdu si myslet, že každý zdémonizovaný člověk je tzv. „mimo“. Pokud si definujeme slovo „posedlost“, tak zjistíme, že jde o označení pro vtíravé, obsedantní myšlenky, nápady, nebo nutkání k jednání. Posedlostí je míněno neúměrné až chorobné zaujetí něčím nebo někým.
Posedlost démonem se v některých případech může projevovat agresivním chováním, výbuchy hněvu apod., častěji se však projevuje vnitřním neklidem, přehnaným strachem, úzkostmi, přísnou sebekontrolou… Posedlost démonem se velmi často projevuje fascinací něčím stvořeným. Pokud je někdo nadmíru něčím/někým stvořeným fascinován, jakoby omámen, uchvácen, nadmíru na něco upnut (například na: věc, křesťanské učení, člověka, místo, stát, národ, univerzum, filmy…), může být zdémonizovaný. Znak démonické posedlosti také může být neustále nutkání (nucení démonem) něco vykonávat.
Doporučené kázání k prostudování: Démoni rádi poskytují lidem vzrušující euforické pocity
„Když honosně řeční o marnostech, lákají tělesným chtíčem a nestydatostmi lidi, kteří právě unikli životu v bludu. Slibují jim svobodu, ale sami jsou otroky zkázy – čemukoli se kdo poddá, to ho zotročí!“
Bible, překlad 21. století, 2. Petr 2,18-19
Zdémonizovaný, posedlý démonem, to nejsou žádné hanlivé výrazy. Zdémonizování se může stát každému z nás. Nejčastější příčina zdémonizování bývá žití v hříchu. Proč dostal do těla Pavel démona? Aby se nepovyšoval – pýcha. Pýcha je hřích. Pyšní křesťané, někteří jsou velmi duchovně obdarovaní, se díky pýše dostávají do vlivu démonických sil. Nicméně, v případě apoštola Pavla, to bylo k jeho dobru. Nelze tedy obecně říct, že démonické obsazení člověka je vždycky k jeho tíži.
„Pýcha předchází pád, slávu předchází pokora.
Bible, překlad 21. století, Přísloví 18,12
Nechávejte se kontrolovat na posednutí démonem od vašich sourozenců v Kristu. Nežijte ve falešném pocitu bezpečí. Ve falešném pocitu bezpečí žije křesťan, který věří falešnému učení, že zdémonizování se netýká křesťanů vůbec. Pokud se zdémonizování křesťanů vůbec, pak se týká výhradně nevěřících (kteří na démony nevěří). Všiml jsem si, že křesťané, kteří odmítají zdémonizování křesťana, nevymítají démony vůbec – ani z nevěřících. Někteří tvrdí (Hnutí Víry), že každá nemoc je od démonů. Tito lidé zaroveň říkají, že žádný křesťan nemůže být zdémonizovaný. To je ukázkový příklad protimluvu. Pokud je každá nemoc (např. rýma nebo střevní potíže) od démonů (což není pravda), tak démon má mimořádnou působnost uvnitř lidského těla…
K výše uvedenému nutno podotknout, že zdémonizování samo o nemá vliv ne spásu. Ano, může to člověka dovést k uctívání falešného boha atd., ale samo o sobě to na spásu vliv nemá.
Vymítání démonů
Křesťané, kteří milují Pána Ježíš Krista, radostně plní Jeho doporučení a příkazy, mimo jiné vymítají démony. Tito lidé zažívají radost a pokoj v Duchu Svatém (dále jen Duch). Pravé vymítání démonů, vymítání démonů Duchem, rozhodně není o strachu ani stresu. Rozhodně není potřeba se bát démonů, neboť oni jsou již odsouzeni a omezeni Boží mocí. Všechny démoni včetně satana jsou pod nepřetržitou Boží kontrolou. Kdo se bojí satana a jeho démonů, ten by se měl zamyslet nad svou vírou a svým vztahem k Bohu. Kdo má z démonů strach, nevědomky jim dávají prostor ve svém životě. Obecně řečeno, pokud se nějaký křesťan bojí více něčeho stvořeného než Boha, má problém s vírou, resp. s Bohem.
„A řekl jim: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.“
Bible, překlad 21. století, Marek 16,15-18„Těchto dvanáct Ježíš vyslal s těmito pokyny: „Nechoďte na cestu pohanů, nevstupujte do města Samaritánů, ale raději jděte ke ztraceným ovcím z lidu Izraele. Jděte a ohlašujte: ‚Nebeské království je blízko!‘ Nemocné uzdravujte, mrtvé křiste, malomocné očišťujte, démony vymítejte. Zdarma jste dostali, zdarma dejte. Neberte si s sebou do opasků zlato, stříbro ani peníze ani mošnu ani náhradní košile ani obuv ani hůl – dělník si přece zaslouží svůj pokrm.“
Bible, překlad 21. století, Matouš 10,5-10„Avšak z toho se neradujte, žeť se vám poddávají duchové, ale raději se radujte, že jména vaše napsána jsou v nebesích.“
Kralická, Lukáš 10,20„Vymítám-li však démony Božím Duchem, jistě k vám přišlo Boží království.“
Bible, překlad 21. století, Matouš 12,28„Pravím vám, svým přátelům: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, a potom již nemají, co by učinili. Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má pravomoc vás po zabití uvrhnout do Gehenny. Ano, pravím vám, toho se bojte.“
ČSP, Lukáš 12,4-5
Proč vymítat démony z křesťanů a ne z nevěřících?
Protože:
„Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po vyprahlých místech a hledá odpočinek. Když ho nenajde, řekne si: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ Když přijde a nalezne jej vymetený a ozdobený, jde a přibere sedm jiných duchů, horších, než je sám. Pak vejdou dovnitř, zabydlí se tam a nakonec tomu člověku bude hůře než na začátku.“
Bible, překlad 21. století, Lukáš 11,24-26
Co se týče výše uvedených veršů, nepředstavujme si, že během vymítání z člověka vyjde jeden démon a nahradí ho sedm. Číslo sedm je v Bibli číslem plnosti, úplnosti. V tomto případě to znamená, že do člověka vejde obrovské množství démonů (lidské tělo a jeho blízké okolí je plné démonů), kteří následně na člověku silně parazitují.
Může být Duch vedle démona, démonů?
Je nesmyslné si představovat Ducha, jímž byl křesťan na základě pokání, víry a Boží svrchovanosti pokřtěn, jak je v lidském těle někde v jednom místě někde „schoulený“. Být pokřtěn Duchem znamená, být pod „silnějším“ vlivem všudypřítomného Ducha (Boha). Duch rozhodně není žádný manipulátor, neboť Ducha lze uhašovat, potlačovat, neposlouchat, zarmucovat (1. Tesalonickým 5,19, Efeským 4,30).
Berme vírou, že Trojjediný Bůh je všudypřítomný, je tedy všude ve stvoření. Boží všudypřítomnost nemůže existovat bez všeprostupnosti – Bůh celé stvoření absolutně prostupuje (proniká jím). Bůh absolutně prostupuje každým člověkem, každou lidskou buňkou, přírodou, zvířaty… Bůh také prostupuje každého démona včetně satana. Pokud by někdo věřil, že Bůh není všudypřítomný, že něčím neproniká (např. stvořeným satanem), věří v omezeného (falešného) boha.
„Kam bych unikl před Duchem tvým? Před tvojí tváří kam bych se skryl? Kdybych do nebe vystoupil, tam jsi ty, kdybych si ustlal v podsvětí – i tam jsi!“
Bible, překlad 21. století, Žalm 139,7-8„Hospodinovy oči vidí všude, vše zlé i dobré pozorně sledují.“
Bible, překlad 21. století, Přísloví 15,3„Neprodávají se snad dva vrabci za haléř? Přitom ani jeden z nich nepadne na zem bez vědomí vašeho Otce. Vám jsou ale spočítány i všechny vlasy na hlavě!“
Bible, překlad 21. století, Matouš 10,29-30
Takže, co se týče zdémonizovaných křesťanů, Duch není nikde vedle démonů, nýbrž jimi proniká.
Další věc je, zda působnost démona nebo skupiny démonů (zdémonizování), končí fyzickým lidským tělem – hranice je lidská kůže. Je psáno, že Pavel dostal démona „do těla“. Démon tam způsoboval nějakou (?) nemoc (žádným způsobem nebyl ovládán démonem), která srážela jeho pýchu. Je tím myšleno, že démon byl „uvězněn“ v jeho těle, že hranice jeho působnosti byla jeho kůže? Někteří křesťané skutečně vidí hranici zdémonizování lidskou kůži. Když démon působí nad ní, jde o útok zvenčí (nejde o zdémonizování). K tomu bych podotknul, že přesně nevíme, jak se prolíná duchovno se stvořením, např. s fyzickými lidskými těly. Podle mého názoru, je to otázka pohledu a vnímání. Náš omezený pohled, jak nám ho Bůh dal, neumožňuje vidět člověka „skutečně“. Vidíme a vnímáme lidské tělo ohraničené lidskou kůží, jenže ono tak být, z pohledu duchovna, „silnějšího“ nebo „jiného“ vnímání, nemusí. Člověk může být pouze jako „shluk buněk“…
Ještě zmíním, že Boží slovo nám říká, že každý žijící člověk (věřící i nevěřící) má „obživujícího ducha“, ducha Božího („kus“ Boha v sobě).
„Hospodin Bůh pak z prachu země zformoval člověka a do jeho chřípí vdechl dech života. Tak se člověk stal živou bytostí.“
Bible, překlad 21. století, Genesis 2,7„Tehdy si Hospodin řekl: „Můj duch nezůstane v člověku navěky – je to koneckonců smrtelný tvor! Ať jeho dny trvají už jen sto dvacet let.“
Bible, překlad 21. století, Genesis 6,3„Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,“
Kralická, Jób 27,3„…než se prach vrátí do země, kde býval, a duch se vrátí k Bohu, jenž ho daroval.“
Bible, překlad 21. století, Kazatel 12,7„Začali se mu vysmívat, protože věděli, že umřela. On ji ale vzal za ruku a zvolal: „Děvčátko, vstaň!“ Tehdy se do ní vrátil duch a ihned vstala.“
Bible, překlad 21. století, Lukáš 8,53-55
Pokud bych měl shrnout výše uvedené, je nesmyslné, klást si otázku, zda může být Duch vedle démona.
Závěr
Každý křesťan by měl brát vírou, že Bůh je svrchovaný (suverénní), všemohoucí (nezávisle na stvoření může úplně všechno), neměnný, stálý, všudypřítomný, všeprostupující (vším pronikající)… Bůh ve stvoření není nikde „vedle“, ale všude, a to absolutně. Z Boží přítomnosti, kontroly, všeprostupnosti není nic vyjmuto! Z Boží přítomnosti, kontroly, všeprostupnosti není vyjmut jediný démon. Bůh zná a prostupuje všechny démony. Bůh zná jejich myšlenkové pochody, emoce… Stejně tak je to s lidmi. Bůh Ježíš Kristus je hlavou každé vlády a mocnosti, je tedy tím nejvyšším šéfem démonů včetně satana. Takže každý křesťan může být v klidu, protože má za sebou toho Nejvyššího!
„V jejich synagoze byl člověk posedlý nečistým duchem a ten hlasitě vykřikl: „Ach, co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Vím, kdo jsi – ten Svatý Boží!“
„Zmlkni,“ okřikl ho Ježíš, „a vyjdi z něj!“ Démon jím smýkl doprostřed a vyšel z něj, aniž by mu ublížil.
Všech se zmocnil úžas a začali se dohadovat: „Co je to za slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům a oni vycházejí?“ A zpráva o něm se šířila po celém okolí.“
Bible, překlad 21. století, Lukáš 4,33-37„Když jste přijali Krista Ježíše jako Pána, pak v něm také žijte. (…) V něm je tělesně přítomná veškerá plnost Božství, a tak jste naplněni v Tom, který je hlavou každé vlády a mocnosti. (…) a smazal ten nepřátelský dlužní úpis, jehož předpisy byly proti nám. Navždy jej zrušil, když jej přibil na kříž! V něm odzbrojil vlády a mocnosti, veřejně je odhalil a slavil nad nimi vítězství!“
Bible, překlad 21. století, Koloským 2,6 a 9-10 a 14-15„A přistoupiv Ježíš, mluvil jim, řka: Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi.“
Kralická, Matouš 28,18
Boží slovo říká, křesťan má démony vymítat („Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony…“). Proč se to děje jen minimálně? Je za tím strach, obavy? Nebo je za tím falešné učení, které zcela eliminuje zdémonizování křesťanů? Ani nevíte, jak učení o nemožnosti zdémonizování křesťana, zdémonizovaným křesťanům ubližuje! Každé falešné učení, které se tváří jako křesťanské, pochází od démonů. Démoni samozřejmě nechtějí, aby docházelo k jejich vyhánění z lidí, proto šíří falešné nauky o posedlosti démonem a vymítání démonů.
„Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odstoupí od víry, přidržujíce se bludných duchů a učení démonů,“
ČSP, 1. Timoteus 4,1
Biblická pravda a realita je taková, že zdémonizování se může týkat věřících i nevěřících, dospělých osob i dětí. Nechávejte se kontrolovat na démonické obsazení. Směle vymítejte démony Duchem z vašich sourozenců v Kristu.
Amen.